Těžba diamantů

Těžba diamantů v místě vzniku. Předtím, než je započata těžba diamantů , je pochopitelně nutné najít jejich zdroj. Jakmile jsou tyto identifikátory nalezeny, je zahájeno další testování horniny. Tato těžba je nesmírně investičně náročná, a proto před zahájením těžby je nutné důkladné prověřování ložiska.

Těží se povrchovou nebo hlubinnou těžbou. Na jeden karát diamantu (gramu) je potřeba v průměru vytěžit asi 2tun horniny.

Většina diamantů se těží touto metodou, která je ale velmi ekonomicky. Diamant se jako nerost vyskytuje v přírodě velice vzácně. Jsou to lokality vyhaslých sopek, kde je diamantonosná hornina (kimberlit) rozrušena erozí a následně vodou přepravována koryty řek až do moří, kde je nakonec zanesena až na písečná pobřeží, kde končí v mořských sedimentech. Proto se také někdy provádí umělá změna barvy diamantů fyzikálními procesy, jako je ozařování nebo žíhání za vysokého tlaku a teploty.

Další úpravou (zlepšením) barvy je bělení diamantů. Všechny úpravy barev diamantů mají za účel zvýšit cenu diamantu. Diamanty s upravenou barvou musí být označeny jako upravené.

Zatímco ostatní horniny sklouznou, diamanty se přilepí.

Dalším, poměrně novým způsobem těžby diamantů , je jejich získávání z mořského dna. Existují tři způsoby této těžby. Těžbu i obchod s diamanty kontroluje britská DE BEERS a ruská ALROSA.

Indie si své prvenství v těžbě diamantů udržela až do počátků 18. Odhaduje se, že Indická ložiska poskytla během více jak 2. V současnosti vyniká Indie předevší. Vzácnost diamantů umocňuje i nesmírná obtížnost jeho získávání.

Ročně se po celém světě vytěží přibližně 1miliónů karátů (tun) diamantů za cenu okolo 1miliardy dolarů. Pouze malý zlomek tohoto objemu je určen pro klenotnický průmysl a většina jde do průmyslového využití. Do dolu v Rusku padají vrtulníky, v Jihoafrické republice se kolem jiného procházejí divoké šelmy. Na jihu USA v Arkansasu si zase půjčíte krumpáč a na pozemcích bývalého diamantového dolu se můžete pokusit napodobit tisíce úspěšných hledačů a odvézt si domů svůj třpytivý kousek. Diamantové doly zkrátka nemusí být jen nudné díry.

Za prvé, je dost náročná. Díky vysoké přilnavosti diamantů k mastnotě jsou někdy usazeniny vyplavovány přes žlaby potřené tukem. Aby bylo vůbec možné dostat se k diamantonosné hornině, je potřeba odstranit vrstvu mořských sedimentů hlubokou několik metrů. Z nich se potom budují ochranné pobřežní valy dosahující výšky až metrů. Celkově světová těžba surových diamantů přesahuje 1miliónů karátů ročně.

Z toho asi procent jsou průmyslové diamanty a asi procent šperkařské kameny.

De Beers těží ve dolech na jihu Afriky celkem asi miliónů karátů, které tvoří asi procent hodnoty světové produkce. Přírodní diamanty se průmyslově těží ve velkých povrchových lomech, hlubinnou důlní těžbou kimberlitových nebo lamproitových komínů (důl Argyle v severní Austrálii), nebo podmořskou těžbou ze sedimentů. Pokročilejší technologie pro podmořskou těžbu byly vynalezeny až v 80. Podmořská těžba diamantů se etablovala jako speciální těžební odvětví zhruba o let později.

První těžařskou společností, která využila moderní technologie k podmořské těžbě diamantů , byl těžařský gigant De Beers, který na. Každý diamant vytěžený v tomto dole a v. Přinášíme vám přehled dosud největších nalezených surových diamantů. Surových diamantů proto, že postupně byly tyto diamanty rozřezány na menší kousky a vybroušeny do mnoho menších diamantů.

Roky byly diamanty v Africe hnací silou ozbrojených konfliktů a občanských válek. Rebelové za ně kupovali zbraně, které povraždily miliony lidí. Přítrž tomu měl učinit takzvaný Kimberleyský proces. Jenže mnoho diamantů je pořád potřísněno krví.

V poslední době vzbuzuje obavy hlavně Zimbabwe či Pobřeží slonoviny. Dalším nedořešeným problémem je vznik tmavých diamantů carbonado z Jižní Ameriky.